PAJERO BLOGCestování, Dubaj bez Cestovky, Jídlo, Výlety a Trendy

Asi každý, kdo se potápí, a všichni ti, kdo se alespoň trochu zajímají o podmořský život, někdy slyšel o Velkém bariérovém útesu na východním pobřeží Austrálie.

Tento přírodní skvost je tvořen z více jak 1500 menších ostovů v délce cca 2500 km, které se rozkládají na ploše více 343 tisících km2. Jako jeden z mála přírodních úkazů je i viditelný z vesmíru. Hlavní lákadlem útesu je podmořský život, který čítá stovky druhů korálů a tisíce různých druhů ryb.

Nejpopulárnějším střediskem, odkud se jezdí k severním útesům (to jsou ty nejvyhlášenější – Outer Great Barrier Reef) je město Cairns. Je to taková menší továrna na výlety k útesům a to znamená, že všechno je tu business, lodě odvážejí stovky lidí najednou a je to vůbec takové hektické. Jinak je Cairns ovšem zakopaná ves, při jejíž zmínce se normální Australani diví, proč tam vůbec jedeme. Nicméně, my jsme se kvůli té výletové fabrice, ale hlavně i z časových důvodů rozhodli jet z městečka Port Douglas, kde je atmosféra celkově vyklidněnější a ceny srovnatelné. Když jsme u těch cen, tak je třeba říci, že nejde o levnou záležitost.(viz CENÍK Calypso potápění VBÚ)..ale co se dá dělat, člověk nejezdí do Austrálie každý měsíc a když už tam je, tak je asi hloupé sedět, koukat a nadávat.

Takže ráno v 8.45 jsme nasedli na zbrusu nový rychlý katamaran a za chvíli už jsme svištěli po vodě směrem k Opal Reef. Cesta trvala zhruba hodinu a půl, což znamená, že jsme ujeli pěkný kus do moře, protože ta “loďka” jela sakra rychle. Byl krásný den a proto bylo více než vhodné mít na sobě krém s faktorem 50. Na palubě mohlo být asi tak 30 lidí z celého světa a někteří se brzy začínali podobat selátkům, případně spařeným rakům.

Ta loď ale byla opravdu pohodlná. Třeba říci, že za mojí potápěčskou kariéru jsem žádnou podobnou nezažil. Sklápěla se celá zadní plošina a sestup i výstup do vody byl velice pohodlný. Prostě vše designované pro pořádný masový business a maximální komfort účastníků. Většina lidí na palubě šla buď na kurz PADI nebo jen šnorchlovat. Nás certifikovaných potápěčů bylo jen 5 a tak to byla příjemně malá skupina lidí. Bylo o nás od začátku báječně postaráno (no, za ty prachy) a posádka připravila veškeré vybavení, které bylo také na velmi vysoké úrovni. Nejsem žádná voňavka, ale ve srovnání s ostatními to bylo fakt o level výše.

Do jednoho dne se daly směstnat 3 ponory, ale já si dal jen 2 a Maruška 1. Bariérový útes se dá jen těžko s něčím srovnávat. Nazývat ho podmořskou zahradou může znít jako omšelé klišé, ale ono je opravdu trefné. Rozmanitost a barevnost korálů je zde prostě neuvěřitelná a nikde jinde se snad ani nedá vidět takhle na jednom místě. To se nedá popsat. Asi by to vydalo na celou encyklopedii korálů. Nejvíce mě fascinovaly ohromné houbovité útvary různých barev a velikostí. K tomu ještě skvělá viditelnost s bílým dnem a bohatý podmořský život. Bohužel jsme neměli štěstí na želvy a veliké žraloky, ale jednoho jsem alespoň zahlédl pod sebou, když jsem se naloďoval zpět na loď. To dlouhé štíhlé tělo je prostě nezaměnitelné. Jinak jsme tedy viděli celou škálu korálových ryb, pár barakud a obrovské mušle. Některé byly opravdu obrovské.

Jo, a málem bych zapoměl na krásného ohromného napoleona, který se k nám připojil hned na začátku ponoru. Fakt masivní ryba, ale neuvěřitelně milá. Měl jsem skoro dojem, že se s naším guidem už zná 🙂 Hned k němu připlul a nechal se hladit na čumáku, nejdříve od něho a pak od nás všech. Vše bylo korunováno tím, když guide vytáhl z kapsy BCD kousek roastbeefu od oběda a napoleon po něm hnedle chňapl. Prostě takový přítulný podmořský pejsek. To jeho slizoučké tělo bylo opravdu příjemné na omak a jen škoda, že takovýto mazlíček by byl doma poněkud nepraktický.

Obdivoval jsem pevné nervy personálu, který učil potápět totální dřeva, myslim, že z Číny. Nic proti Číňanům, jednou stejně ovládnou svět. Ale trochu kultury a respektu k přírodě by jim neškodilo. Když se po prvním vynoření ozval srdcerivný vřískot jednoho z instruktorů směrem k “nebohému” Číňanovi, skoro mi ho (toho Číňana) bylo líto. “S tebou už pod vodu nejdu. Ty jsi normální blázen. Ohrožuješ mě, ohrožuješ všechny”. Myslel jsem si, že to snad trochu přehání. Když šla ale Maruška šnorchlovat a viděla čínského desperáda vyloučeného z PADI výcviku, jak rve korály a bezohledně po nich šlape, tak jsem ztratil veškerý soucit. No, lidi jsou různí.

A tak, jak už bylo zmíněno, servis  a celý zážitek byl na skvělé úrovni. Vynikající oběd formou švédského stolu se spoustou zeleniny, rostbeefem, šunkou atd. Ideální lehká strava mezi ponory. Jak už jsem zmínil, na roastbeefu si pochutnal i ohromný napoleon. A dokonce jsme ani nemuseli umývat naši výbavu, ten akt na konci každého ponoru, který bych vždy nejradši přeskočil. Snad ani ne z lenosti, ale po ponoru na to prostě nidky nemám náladu. Až jsem z toho měl špatný pocit, jak nás tady rozmazlují. Ale opět.. ..za ty prachy. No, za ty prachy to celé určitě stálo. Rádi budeme vzpomínat.